RecenzeZde uvádíme výřez negativních a pozitivních recenzí filmu. Negativní shrnují asi všechno, co lze filmu vytknout, když divákovi unikne to podstatné. Těšíme se i na Vaše názory. NEGATIVNÍ================== O co tady vlastně jde? To jste jistě sami nevěděli… Knihy fyzika Stephena Hawkinga si na trhu nevedou vůbec špatně, avšak k prodejům takového Deepaka Chopry se nikdy nepřiblíží. To jistě věděli autoři dokumentárně-hraného snímku Co my jen víme?! Počátečním zaklínadlem se jim stala teorie kvantové fyziky. Na konci je pouhopouhá propagace spiritistických idejí v duchu new age. Co my jen víme? je směs dokumentu a sektářské agitky Originální název snímku by se dal přeložit třeba jako “Co - píp - vlastně víme?” A vskutku, často se mu daří navozovat dojem “co to - píp - má vlastně být”? Co my jen víme - 0% Existuje mnoho filmů, které obsahují jisté poselství, se kterým nesouhlasím (např. Triumf vůle, Fahrenheit 9/11 nebo Umučení Krista), ale přitom uznávám, že jde o kvalitní filmy. Narozdíl od nich se mi v Co my jen víme žádné poselství rozklíčovat nepodařilo a nevím tudíž, co mi vlastně film měl říct (pokud to bylo něco jiného než “tito lidé jsou hodní a chytří, kup si jejich knihy”). Člověk se občas diví, jak u nás funguje kinodistribuce. Zběsilý útěk, Crash, Rozsudek smrti, Spálené vzpomínky, The Nines nebo Juno je jen zlomek kvalitních filmů, které se našim kinům vyhnuly nebo s největší pravděpodobností vyhnou. Čtyři roky stará kombinace hraného filmu a dokumentu o fyzice si do českých kin ale cestu najde. Dílo výjimečné svou bezcenností a myšlenkovou absurdností. Být to komedie, bylo by to jen smutné, jako dokument to doslova pobuřuje a člověka znalého alespoň základních teorií oboru doslova irituje. Fuj! POZITIVNÍ================== Z hlediska filmové kritiky jde o naprostou matlaninu Když káží neměnná moudra bigotní (věřící) vědci ze spolku Sisyfos, a káravě napomínají všechny, kteří se do jejich škatulek nevejdou, patří to jaksi k věci a dobovému místnímu folklóru. Přitom cesta vědeckého pokroku a převratných vynálezů je dlážděna i sny, náhodami a nehodami Vědci jednají jako inkvizice Pokud se podíváte třeba na americký What The Bleep… Do We Know, přední kvantoví fyzici v něm mluví přirozeně o věcech neměřitelných, vědecky neuchopitelných. Připouští teorie, že tam, kde končí kvantová fyzika, začíná bůh. Pro naše skeptiky by to byl stejně kacířský dokument jako Detektor. Co vlastně sakra víme? Interpretace pravdy jsou různé a těžko se dá říci, která je ta správná. Donedávna se za vědecké vydávalo, že se vesmír rozpíná do koule. Před časem jsem ale zaznamenal nový objev, že vesmír se rozpíná spíš jako elipsoid, tedy do tvaru „pilulky.“ Viděl jsem film o kvantových fyzicích What the bleep, do we know? (doslovný překlad: Co vlastně, „písk“, víme?). Vážení kritici „Filmový esej o vztahu kvantové mechaniky, psychologie a spirituálního světa“, jak v názvu zmíněný celovečerní dokumentární film popsal český filmový kritik, vyvolal velký zájem snílků, fantastů ale i obyčejných lidí, kteří v současném světě ztrácejí perspektivu žití. Mimochodem, „vydělal více jak 10 milionů dolarů svému financiérovi, jenž vlastní softwarovou firmu, ale původem je prý učitelem meditace“, diví se týž kritik. Přitom právě tohle spojení, tedy meditace a nejnovější (neuro)technologie, je a bude stále častějším charakteristickým znakem lidí, kteří životní motivaci našli, a bez ohledu na škarohlídská varování konzervativních vědců a politiků a žurnalistů jsou a zcela jistě budou zárukou dalšího pozitivního vývoje lidstva. Čtyři roky po světové premiéře přišel do českých kin kontroverzní a do určité míry i kultovní dokument Co my jen víme?! Je to 108 minut ukázek, rozhovorů a příběhů, které člověk nechápe, nebo chápe jen velmi stěží. Myšlenky v něm obsažené jsou ovšem tak hluboké a také revoluční, že otevřeného člověka nemohou nezasáhnout. Minimálně přinutí přemýšlet a zkoumat realitu okolo nás. Zázrak jménem voda Časy, móda a mobily se mění, ale právě tak pružně by se měly měnit, přizpůsobovat i naše názory. Jenže sebestředná pýcha člověka doby technologické, soustředěného spíše na kvantitu než na kvalitu a soustřeďujícího naprostou většinu svých činností směrem ven, rychleji a hřmotněji, až do vesmíru, proměnila názory v dogmata a vesmír v lidském mozku a vědomí v něco zbytečného a zdržujícího. Po zhlédnutí filmu jsem se rozhodl napsat své postřehy z tohoto zajímavého počinu. Celý snímek však nelze jednoznačně shrnout, obsahuje hodně zajímavých myšlenek, které jdou rozvinout do dlouhých diskuzí. Filmový esej o vztahu kvantové mechaniky, psychologie a spirituálního světa vyvolal velký zájem snílků, fantastů ale i obyčejných lidí, kteří v současném světě ztrácejí perspektivu žití. |