Tvůrci

William Arntz [producent, autor scénáře] William Arntz vystudoval univerzitu Penn State University v oboru technických věd a pracoval ve fyzikálním výzkumu (vývoj prvního simulátoru vlnové optiky pro vysokoenergetické zbraně na bázi dynamického plynového laseru - tzv. “Hvězdné války”). Po dvou letech “odešel do důchodu” a jezdil po celé zemi. Skončil v Bostonu, kde se znovu setkal s dlouholetým přítelem, který studoval na Masters Degree v oboru filmu na Boston University. Společně vytvořili Beat the Deva, animovaný film, který vyhrál cenu Cine Eagle, soutěž na Kenyon Film Festivalu, a dostal se do distribuce v klubových kinech.

Pak se William přestěhoval do Kalifornie s úmyslem začít filmovou kariéru. Zjistil však, že pomalé vypracovávání se je nepříjemné a vůbec mu nepřipadá jako ideální život. A tak se přesunul do San Francisca, opět “šel do důchodu” a stal se buddhistou. Koncem osmdesátých let mu jeho učitel zadal úkol použít meditační/vizualizační schopnosti k vytvoření softwarového programu. William neměl dost “zdravého rozumu”, aby si uvědomil, jak obrovská výzva to je, a tak úkol přijal. Vzal své úspory – 100 000 dolarů – a bez jakýchkoli podnikatelských zkušeností se pustil do práce. Za pět měsíců napsal AutoSys – plánovač rozdělení úkolů. Stal se nejpoužívanějším programem pro správu systémů, jaký kdy byl napsán. Zakoupili ho rozličné firmy - Merrill Lynch, NASA, ILM, Sun Microsystems, Cisco a Boeing.

V roce 1995 William Arntz prodal svou společnost a vzal si rok volna. Pak založil další úspěšnou softwarovou společnost, kterou prodal devět měsíců po vytvoření. Po svém třetím “odchodu do důchodu” se začal zajímat o to, jak spojit své čtyři hlavní zájmy: 1) nejmodernější vědu, 2) duchovní hledání, 3) filmovou tvorbu a 4) počítače. Když si uvědomil, že díky úspěchu svých dvou softwarových společností obešel nepříjemný úkol postupně se dostávat nahoru, radostně se pustil do tvorby filmu What the Bleep Do We Know!?. Přestože mu stále chyběl zdravý rozum.

Betsy Chasse [producentka, autorka scénáře] se narodila pro film a televizi. Doslova. Její narození bylo filmováno pro reportáž populárního zpravodajského programu o přirozeném porodu. Její kariéra na obrazovce pokračovala dalších osmnáct let, kdy vystoupila ve více než 120 celonárodně vysílaných reklamách a celovečerních filmech. Ztělesnila Gretle v The Sound of Music v Music Center v Los Angeles a také hrála na housle v Los Angeles Youth Orchestra. Časem si Betsy uvědomila, že to, co doopravdy chce, je pracovat za kamerami jako producentka.

S velkými ambicemi zahájila Betsy svou produkční kariéru jako asistentka produkce nízkorozpočtového akčního filmu. A hned první den měla havárii, při které zcela zničila své auto. Naštěstí s ní v autě byl producent a nenapadl ho jiný způsob, jak jí pomoci, než povýšit ji na koordinátorku produkce. Betsy pak vykonávala funkci produkční koordinátorky u řady filmů, mimo jiné Best of the Best 2 a The Player Roberta Altmana. Manažerkou produkce byla poprvé pro film Public Access režírovaný Bryanem Singerem, který vyhrál filmový festival Sundance v roce 1995. Poté pracovala na volné noze jako manažerka produkce a výkonná produkční více než třiceti celovečerních filmů. V roce 1996 založila Betsy vlastní produkční společnost, Rampant Feline Films, jež produkovala několik filmů pro kabelovou televizi a hudební videoklipy.

Od roku 1997 do května 1999 zastávala Betsy funkci Senior Vice President společnosti Production for Prosperity Pictures, nezávislé produkční firmy, kde dohlížela na fyzickou produkci třinácti filmů. Sama produkovala a koprodukovala osm filmů, k nimž patří: Labor Pains s Kyrou Sedgwick, Robem Morrowem a Mary Tyler Moore; Love and  Action in Chicago s Courtney Vance, Reginou King, Jasonem Alexanderem and Kathleen Turner; The Spanish Judges s Vincentem D’Onofrio a Matthewem Lillardem; Just One Night s Timothy Huttonem a Mariou Grazi Cucinotta; a Chasing Destiny s Casperem Van Dienem, Rogerem Daltrym a Christopherem Lloydem, film produkovaný ve spolupráci s její společností Rampant Feline Films.

V roce 2000 Betsy produkovala první komedii o extrémních sportech v celovečerní délce nazvanou Extreme Days, jež spojila hvězdy světa extrémních sportů s mladými hvězdami Hollywoodu, mezi kterými byli Dante Brasco (Hook), Derek Hamilton (Distributoring Behavior, Taboo) a A.J. Buckley (Scream 3).

Mark Vicente [režisér, autor scénáře, kameraman] se narodil v Johannesburgu v Jihoafrické republice v roce 1965. Jeho otec pracoval v show businessu, matka v diplomatických službách, a tak se pořád stěhovali (Portugalsko, Brazílie, Kanada, USA). Mark se nechal inspirovat svým dědečkem, který vlastnil reklamní agenturu, a brzy rozvinul svůj smysl pro vizuální vyprávění příběhů. To ho ve čtrnácti letech přivedlo k rozhodnutí dělat filmy.

Když se v osmnácti opět ocitl v Jihoafrické republice, rozhodl se, že je čas začít realizovat svůj sen. Zapsal se do dramatické školy, avšak zklamaně zjistil, že zde musí tancovat, hrát a vydávat podivné základní zvuky v kurzech práce s hlasem. V té době se nedokázal smířit s tímto odváděním pozornosti od svého cíle. Neustále si v duchu opakoval: “Chci jenom být kameramanem!” Neuvědomoval si ještě, že mu tento různorodý výcvik v budoucnosti jako režisérovi dobře poslouží.

Poté co zvládl Steadicam a nějakou dobu pracoval jako zpravodajský kameraman pro Apartheid South Africa, začal Mark natáčet hudební videoklipy a reklamy. Poprvé prorazil jako hlavní kameraman muzikálu Sarafina s Whoopi Goldbergovou. V roce 1992 se Markovi nabídla příležitost odcestovat do Hollywoodu a natočit film pro Disneyho nazvaný Fatherhood s Patrickem Swayzem v hlavní roli. Ve věku 26 let se vzrušený a nervózní Mark stal jedním z nejmladších kameramanů, jací kdy natáčeli velkorozpočtový studiový film.

Mark se z Ameriky již nevrátil a dalších deset let shromažďoval zkušenosti natáčením dalších čtrnácti celovečerních filmů. Přestože bylo vzrušující vizuálně interpretovat příběhy vyprávěné jinými režiséry, zjistil Mark, že jejich obsahu cosi bolestně chybí. Poháněn přesvědčením, že příběhy o lidské velikosti mohou být stejně přitažlivé a finančně úspěšné jako témata znásilňování, plenění a rabování, v nichž si filmový průmysl tak libuje. Mark došel k závěru, že nikdo jiný nevypráví příběhy, které pro něho byly tak důležité.

V roce 2000, hnán kreativním zoufalstvím, se Mark rozhodl, že je čas otevřít se nevyhnutelnému osudu režiséra. Začal režírovat a natáčet reklamy a dokumenty, ve kterých vyjádřil své rebelství a smysl pro humor. Jeho Rockumentary, Where Angels Fear To Tread se zabývá organizovaným náboženstvím a tím, co všechno dokáží lidské bytosti páchat ve jménu Boha v oblasti zneužívání menšin a žen. What the Bleep Do We Know!? je Markův dosud nejambicióznější projekt.

V současnosti se Mark připravuje režírovat Time and Again, špionážní thriller o pozorování na dálku. Tento film jde ve šlépějích What the Bleep Do We Know!?  – zahrnuje témata reinkarnace, cestování v čase a mystéria smrti.